Informace:
774 739 292
Telefonické objednávky:
602 224 048
Přihlásit se
0
0 Kč

Do třetice - splněný sen

 V minulých letech jsem psal články o rybaření na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových, kde jsem nachytal krásné kapry do 20-ti kilo. Ale protože touhou každého kapraře je být co nejvíc u vody, chytat stále větší kapry, se kterými se pak před objektivem fotoaparátu mazlí, měl jsem i já potřebu něco změnit a vyrazit na nějakou jezerní vodu za hranice naší republiky. Od kamarádů z Rybiny jsem se vloni v zimě dozvěděl o jejich rybářské výpravě do Chorvatska, na jezero Zajarki, kde si krásně zachytali, ulovili spoustu velkých kaprů a tak jsem si řekl, že by to mohla být ta správná voda, kde bych si mohl splnit svůj sen o velkém kaprovi. Přes zimu jsme s bratrem Romanem sbírali z internetu informace o této vodě, abychom byli dostatečně připraveni, zvláště když jsme zjistili, že jsou na této vodě kapři přesahující váhu, o které sní asi každý rybář. Vyrazili jsme v polovině června, u jezera byla velká obsazenost, takže nebylo moc z čeho vybírat místo, navíc jsme neměli úplně povědomost o tvaru dna, pouze od kluků z Rybiny informace o místech, kde lovili oni, a že ve vodě je spousta vázek a velkých stromů. A protože volných míst bylo opravdu, vzali jsme zavděk místu v rohu u ostrova. Bylo vidět, že pod hladinou asi na 60-ti metrech jsou nějaké stromy, ale věřili jsme, že budeme mít štěstí a nějakého kapra zdoláme. Přes den se nic nedělo, v noci jsme udělali tři záběry, ale pokaždé ryba zajela do větví toho stromu a vyřízla se. Ráno jsem pak šel na výzvědy ke kolegům, kteří už podle jejich sdělení byli na této vodě poněkolikáté a bylo mi vysvětleno, proč zrovna toto místo bývá volné, spousta stromů a vázek moc šancí nedává, spíš přijdeme o spoustu montáží. Museli jsme tedy změnit místo, strávit naše 3 dny u vody tím, že budeme ztrácet ryby, se nám nechtělo. Měli jsme štěstí, že zrovna k nám přijel správce, který nám řekl, že se na druhé straně, asi 200 metrů od nás uvolnilo místo, takže jsme nelenili, něco jsme přenosili v rukách a zbytek jsem převezl autem. Přes den jsme byli opět bez záběru, už v osm ráno bylo 37°C, ale v noci jsme každý zdolali dva kapry, váhově od 10 do 13 kilo. Velikostně pro nás nic moc, ale aspoň jsme záběry proměnili. Přes den jsme opět pozorovali dění na jezeře a připadalo nám to jako na závodech. Po celý den lítaly z lovících míst do jezera spomby s krmením, je pravdou, že jsme také nezaháleli, ale připadlo mi, že někteří jsou schopní zakrmovat snad celý den. Odpoledne jsme pak dali řeč s místním rybářem, který nás utvrdil v tom, že na této vodě je opravdu nutné zakrmovat co nejvíc, protože kdo nekrmí, ten nechytá. Navečer přišlo prudké ochlazení se silným větrem, během 4 hodiny teplota klesla z 39°C na 16°C, ale na jezeře se začali dít věci. Změna teploty se projevila v tom, že najednou začali na hladině skákat desítky a možná stovky kaprů, někteří opravdu obrovských rozměrů. Stáli jsme s bratrem na břehu s otevřenými ústy a nevěřili jsme vlastním očím, konečně jsme viděli, co toto jezero skrývá a byli jsme unešení množstvím a velikostí kaprů. Byli jsme v takové euforii, že nás ani nenapadlo, abychom tento přírodní úkaz natočili, a tak jsme asi hodinu jen stáli, koukali a jen jsme rukou ukazovali „viděl jsi tam toho“ … prostě nádhera. V noci jsme pak udělali každý ještě jednoho kapra 12 a 13 kilo, což pro nás bylo trošku zklamání, zvláště potom co jsme viděli, že v jezeře plave. Oba jsme s bratrem věděli, že se sem musíme vrátit a pokusit se ulovit aspoň jednoho z místních velikánů.

V letních měsících jsem dostal nabídku od kluků z Rybiny, jestli bych s nimi na podzim opět nejel na Zajarki. Protože jsem věděl, že mi toto jezero větší rybu „dluží“, tak jsem na jejich nabídku rád přistoupil a nějak v polovině října jsme ve třech, tedy já, Leon a Filip, opět vyrazili. Již po cestě tam Leon dostával telefonicky informace, že jezero je hodně obsazené, což nás do příjezdu na místo dost stresovalo. Navíc to byla pravda, dvakrát jsme jezero objeli, sice pár volných fleků ještě bylo, ale místa se nám moc nezdála, tak bylo těžké se rozhodnout, když jsme ještě od již lovících slyšeli, že jsou několik dnů bez záběrů. Nakonec se rozhodlo, že půjdeme kousek od rohu k ostrovu, což je vlastně místo mezi těmi místy, kde jsem v létě chytal s bratrem. Obava z vázek se moc nevyplnila, i když jsem o dvě ryby zase přišel. Až na místě jsem zjistil, že kluci z Rybiny vlastě jeli testovat nové pruty ATF, Leon 360/3 lb dvoudíly a Filip trojdílné pruty. Musím uznat, že oběma to lítalo neskutečně, jeden prut se dokonce používal na spombování. Byl jsem překvapený, o jak kvalitní pruty s velkými oky se jedná, a když mi Leon sdělil jejich cenu, myslím si, že spousta kaprařů neodolá a určitě si pruty pořídí. Hned pár hodin po příjezdu zdolal Leon krásnýho lysce 15 kg a navečer i Filip kapra podobných rozměrů. Já si musel na záběr počkat až do druhého dne, ale opět kapr kolem 13 kilo. Celkem jsme za tři dny ulovili 16 kaprů, Leon chytil malou dvacku, ale jinak se váha kaprů pohybovala od 10 do 15 kilo. Asi se říká, že je lepší nějaká ryba než žádná, ale já už při odjezdu spřádal plány na další výpravu, že se jen tak nevzdám, že to jezero mi musí jeden ze svých pokladů na háček pověsit.

Přes zimu jsem přemýšlel, co asi dělám špatně, co bude potřeba změnit, aby se kýžený výsledek dostavil. Došlo mi, že na tomto jezeře, kde to chvílemi, díky neustálému zakrmování, opravdu vypadá jako na závodech, bude potřeba házet co nejdál, snažit se přehodit sousední vlasce, přes které ryba nepojede a pak doufat a mít samozřejmě štěstí. Romana nebylo nutné přemlouvat a rozhodli jsme se, že trošku obměníme výbavu. Pořídili jsme větší navijáky, Shimano Ultegra 14000 XT-C, bratr nové pruty ATF, na cívky jsme nechali namotat vlasec o průměru 0,26 mm rovněž od Shimana, černé barvy. Dále bylo nutné zvolit a koupit dobrou nástrahu, což vlastně ani nebyl problém, protože jsem z vlastní zkušenosti věděl, že Nutrik Acid od LK Baits bude to pravé a tohle boilies mi připadlo jako TOP. Vybrali jsme termín druhý týden v květnu a to jednak z důvodu, že nebudou snad ještě přes den takový vedra, ryby budou ještě před třením, a že snad nebude u vody taková obsazenost. V neděli brzo ráno jsme dorazili k jezeru, ale naše očekávání, že lepší místa budou volná, se nenaplnilo. Rozhodovali jsme se na třech místech, kde se usadíme, až jsem nakonec rezignoval a dal na bratra, že půjdeme na místo, které bylo v levém rohu u ostrova, sice břeh hodně zastrčený, ale uprostřed mezi podle mě nejlepšími fleky. K ostrovu to bylo na odhoz zhruba 200 metrů, ale řekli jsme si, že to zkusíme a třeba nějaká větší ryba od ostrova připlave blíž k nám. Postavili jsme bivak, nahodili jsme pruty a začali zakrmovat. Na zakrmení jsme použili směs boilies, asi 5 kilo kuliček od LK Baits, zbytků z loňské sezóny – Space Shrimp, Palermo, See Food, proložené Nutrikem Acid. Než se nám uvařil partikl, tak jsme namíchali krmítkovou směs, ze které jsme udělali pár desítek kuliček, které jsme přes košíček rovněž dopravili do krmného místa, stejně tak i navečer několik kilo partiklu. Zakrmovací místo jsme zvolili na sto metrech a naše montáže jsme poslali o několik metrů dál, asi na 120 metrů. Přestože jsme celou noc strávili na cestě, nějak se nám nechtělo spát, tak jsme jen popíjeli pivečko a debatovalo o tom, jestli je naše strategie správná a kdy přijde první záběr. Asi o půl dvanácté jsme zalehli a rychle usnuli. Každý asi zná, jak se tvrdě spí po probdělé noci, tak se není čemu divit, že jsem po dvou hodinách spánku ani neslyšel příposlech, jen následně křičícího bratra, jede ti to. Zmateně jsem se vypotácel z bivaku, na nohou obuté dvě pravé krosky a šel jsem směrem k bratrovým prutům, ale to už na mě zase bratr volal, ať si jdu ke svým, že mi jede levej prut. Nemělo smysl moc přisekávat, tak jsem prut jen přizvedl, dotáhl cívku a najednou jsem ucítil neskutečný odpor, až mi připadlo, že visím. Když se však naviják stále dál odvíjel, věděl jsem, že to je ryba, za kterou jsem přijel. Při zdolávání jsem si musel pomáhat oběma rukama, chvílemi jsem ani nedýchal, z obavy, abych rybu neztratil, kapr měl neskutečnou sílu. Zároveň mi proběhlo hlavou, jestli se kapr náhodou nepodsekl, jestli ho netáhnu bokem proti sobě, jakou měl sílu. Se svojí obavou jsem se svěřil bratrovi, ale když jsme ho asi po 15-ti minutách uviděli asi 10 metrů od břehu na hladině krásného lysce, bylo jasné, že je vše jak má být a jen jsem se modlil, abych při závěrečném zdolávání něco nepokazil. Když byl kapr v podběráku, tak mou radost museli slyšet asi i na druhé straně jezera, odhadoval jsem, že kapr bude mít něco přes 25 kilo. Bratr ve vodě smotal ramena podběráku a chtěl kapra zvednout do podložky. Jaké však bylo mé překvapení, když mi řekl, že ho sám nezvedne. Vlezl jsem za ním do vody a společně jsme kapra přenesli do podložky. Když jsme pak uviděli, že podložka je kaprovi malá, moje radost se dál násobila. Říkal jsem si, to není možné. Po 16- ti hodinách od nahození první ryba a hned kapitální kousek? Když pak došlo na vážení a váha se zastavila na rovných 34 kilech, moje radost vypukla naplno.

 Jak jsme byli oba trošku v šoku z tak nádherného kapra, tak následné fotografování bylo trošku zmatečné, ale nakonec se pár fotek podařilo. Nějak jsem pak v euforii ani nevnímal studenou vodu v jezeře, když jsem se šel s kaprem rozloučit, ale v té chvíli mi to bylo úplně jedno. Pak už jsme jen seděli, spaní nás úplně přešlo a u panáčka bratrovy domácí slivovice jsme do rána probírali ten nádherný souboj s krásným kaprem, protože i bratr byl nadšený, že tak velkého kapra, stejně jako já, ještě neviděl. Vím, že většího kapra už asi nikdy nechytnu, ale v paměti mi zůstane rozhodně tento neskutečný zážitek, o který se s Vámi teď dělím. Měli jsme před sebou ale ještě pět dnů chytání, tak jsme si to chtěli užít a hlavně jsem přál bratrovi taky pěknou rybu. Po celou dobu, až na jeden záběr, chodily záběry jen v noci, od půl noci do tří, dvě ryby a konec. Ve středu mi přišel ještě krásný lysec 23.30 kg, ale pak i z malého šesti kilového řádkového kapra jsem měl radost. Spíš mě čím dál víc trápilo, že bratr stále neměl zdolaného kapra. Při jednom záběru se kapr zamotal do druhé montáže a vyřízl se, a při druhém záběru, vlastně jediném přes den, kdy mu kapr bral prut z ruky a nedal se zastavit, tak najednou vyplaval na hladinu, vyskočil a bylo po souboji. Snažil jsem se bratrovi radit, ať se pokusí změnit místo, kam umísťoval své montáže, ale on si trval na svém a pouze s klidem opakoval „neboj, to přijde, a když ne, za rok stejně pojedeme znovu“. Už se začalo stmívat před poslední nocí, kdy nás navštívily dvě dost silné bouřky, tak už jsem tomu, že ještě něco ulovíme ani moc nevěřil. A pak, podobně jako ve filmech Kuby Vágnera, pár hodin před odjezdem, záběr bratrovi přišel. Byl to krásný 13-ti kilový lysec a za chvíli jsem mu podebral ještě jednoho podobného kapra. Je možné, že jsem si své rybářské štěstí už vybral, ale na rybařině je krásné to, že člověk dopředu nikdy neví, která šupina smlsne tu naši nástrahu, a pevně věřím, že příště budu psát podobný článek, jak jsem fotil bratra nebo kamaráda s kaprem jejich snů.

Aligátor

 

 

                                                                                                        

Rybářské potřeby

Rybářské potřeby Rybina e-shop Vám nabízí široký výběr rybářských potřeb. Rybářské pruty, navijáky, vlasce, stojany na pruty a další. Nabízíme skvělé akce a slevy na rybářské potřeby po celý rok.

Rybářské potřeby Rybina e-shop

       Připravili jsme pro Vás rybářské potřeby k rybaření jako jsou rybářské prutyrybářské navijákystojany na pruty, rybářské vlasce, sňůry, rybářské podběráky, oblečení pro rybáře, nafukovací čluny , motory, rybářská křesla, rybářská lehátka, bivaky a deštníky, krmení pro ryby, boilies, obaly na pruty, čelovky, umělé nástrahy, rybářská bižuterie, knihy o rybaření a další. 

 

Proč nakupovat u nás
Heureka